Nějak se to na nás lepí...Kristýnka měla na návštěvě kamarádky a chlubila se křečíčkama. Jenže zapomněla důrazně upozornit, že jsou to tvorečkové děsně křehcí. Ráno jsme našli Scoobynku mrtvou. Zrovna tu, která byla tak miloučká. A tak tatínek a děti jeli shánět další, aby Leonardovi nebylo smutno. Huráááááááááá. Sehnali. Má úplně stejnou barvu a jmenuje se Scoobynka Třetí :-) Už máme zase plný stav!

Máme smůlu, jednoho večera nás opustila i Beruška... Smutek byl příliš velký, a tak nebylo možné jinak a ještě před probuzením dětí jsme vyrazili pro další. Při našem štěstí a důvěře v prodávajícího jsme si přinesli...chlapečka. Ale překrásného. Jmenuje se Matýsek a velice nám připomíná naše první miminko, které jsme dali kamarádce zubařce a její dcerce.

Přišli jsme bohužel o Dukátku. Byla moc nemocná a jediné rozumné řešení bylo její trápení včas ukončit. Davídek s Kristýnkou to těžce nesli a tak jsme se nakonec rozhodli, že naše miminko Beruška už dovršila dost let na to, aby se stala konečně maminkou. Začátkem března 2010 jsme jí našli u známých manžela, Beruška se mu moc a moc líbila a snad se jim povedla i nějaká krásná miminka. Obě děti mají slíbeno, že pokud se zadaří, necháme se jednu holčičku a bude se zase jmenovat Dukátek :-) No a pokud se nezadaří, máme zamluvené překrásné zlaté miminko od kamarádky Jitušky z chovné stanice Králíci od lesa. Vřele doporučuji zavštívit její stránky www.kralici-odlesa.websnadno.cz!

Srpen 2009 - po odjezdu pěti hlídaných korelek jsme usoudili, že naší Kikince korelce bude smutno, protože kamarády stále volala (teda je to kluk, takže volal). Objeli jsme všechny zverimexy a jako zázrakem nikde nebylo ani pírko, natož korelka holčička. Dvy dny brouzdání po netu přinesly ovoce, poslední prázdninový týden jsme s dětmi přivezli od chovatele Evelýnku, manželku pro našeho Kikina. První dva dny byly rozpačité, ale pak si ti dva opeřenci začali povídat a teď je často přistihneme při štěbetání z ouška do ouška. Asi brzy začneme uvažovat o instalaci hnízdní budky :-)))

Červenec 2009 - Kristýnka měla svátek, ve Francii u sestřenice si oblíbila myšky a chtěla je jako dáreček. Objížděli jsme zverimexy, ale myšky měli jen bílé (mě moc neuchvátily), tak jsme jako variantu zvolili džungarské křečky. Jsou to překrásná maličká plyšová stvořeníčka. Proč píšu v množném čísle? Máme přece dvě děti a Davídek vždycky dostává dáreček s Kristýnkou a naopak... Takže nám do smečky přibyl Leonardo (chlapeček) a ScoobyDoo (holčička). Přes den jim závidím to jejich válení, v noci je proklínám za to jejich šmejdění a běhání v kole. Ale děti je milují a pokud mám chvilinku, taky se s nimi jdu pošmudlat, mají tak krásná očíčka... S dětmi si je pouštíme na koberci, Dádu a Kristýnku nejvíc baví, když se jim snaží vyšplnat po nožičkách.

Srpen  2008 - byli jsme na dovolené a naše Kajda na letním pionýráku s osobním instruktorem Vlkouškem, který jí poskytl svůj kotec, o všechno se s ní hezky rozdělil (Kája okupovala boudu a na něj zbyla "střecha", nebo studená podlaha venku) a moc pěkně ji hlídal! Měla jsem z odloučení strašné pocity, ale Kajda to zvládla na jedničku, vlastně líp, než já, protože ji měla - kromě Vlkouše - na starosti přepečlivá "teta" Monika, kterou podporovala i naše zlatá chovatelka Daniela. Vše dopadlo skvěle a už jsme zase celá smečka pohromadě.

 

Kája (Aine Kaia), Kačka (Anne Lee), Mio (Amore Mio) Srdcerváči, Vlkoušek, báječná Daniela a Jirka

 

Kajda s "instruktorem" Vlkouškem (prst na konci vodítka úžasné "hlídací tety" Moniky)

 

Kája alias Vápno

 

Téměř všechna zvířátka - naše i hlídaná - si hojně dopřávají pozornosti Kristýnky a Davídka. Vše se odehrává pod dohledem dospěláků a zvířátka si u dětí opravdu libují. Některá jsou sice méně komunikativní, jiná to ale vynahradí, u dalších máme od páníčků dokonce vyžádáno mazlení, což děti rády plní. Teď tu "dovolenkují" dva teddýsci - Matýsek a Pepinka - vyložené šmudlací typy! Každý večer kontroluji postýlky, jestli si je tam děti neschovávají. Vzhledem k nevlídnému počasí máme teď víc "pohádkové" období, což prakticky znamená pohádka v telce a králík na klíně. Pepča i Matýsek už viděli spoustu dětských filmů, momentální hitovka je Shrek 3 :-))) Ale ani naši králíčci nepřicházejí zkrátka:

   

Společnosti a radost nám nyní dělají čtyři překrásná miminka zakrslých králíčků, jejich přítulná maminka Duky a mazlivý tatínek Zlaťáček. K tomu nám zpívá korela Kiky, doma vše sleduje hravý pudlíček Brixík za vydatné pomoci štěněčí slečny československého vlčáka Kajdy. Všemu tiše přihlížejí ze dvou akvárií rybičky...

 

A něco pro pobavení :-)))

      Při výběru dárku pro dcerku, která miluje zvířátka, jsme se rozhodli, že nejlepší bude králíček. Vybrala si jméno - Zlatěnka. Pro nás to znamenalo rychle najít nějakou hezkou holčinu. Probděla jsem několik nocí u internetu a hledala miminko od chovatelů. Bohužel jsme "naběhli" a díky časové tísni museli zajet do Zverimexu. Manžel objevil překrásné miminko, ale černobílé a kluka. Holčičku měli jen jednu, divoce zbarvenou. Protože se oslava blížila, vydala jsem pokyn "kup holku". Tak k nám jednoho večera doputovala Zlatěnka. V průběhu následujícího rána projevil i syn potřebu "svého" králíčka. A tak manžel večer po práci vyrazil opět směr Zverimex a tiše doufal, že zamilovaný kluk tam bude. A byl! Tak jsme objednali další domeček a syn se radoval z Dukátka.

            Asi tak po měsíci nás napadlo zkontrolovat, jestli on je on a ona je opravdu ona. Já i manžel máme zkušenosti s velkými králíky a znejistěli jsme, protože jednak byla králíčata stále malá, jednak se nám to zdálo obráceně... Milé králíčky jsme nastěhovali do auta a jeli na nejbližší veterinu. Nechali jsme je naočkovat a při prohlídce požádali o kontrolu pohlaví. "Specialista" nezaváhal, nicméně k našemu údivu králíčky neotočil, jen si je podržel na ruce jako když je chce pohladit, zašmátral v oněch místech rukou a rázně potvrdil verdikt prodavačů ve Zverimexu. Sláva - Dukátek je kluk a Zlatěnka holčina!

        Tak to bylo celý rok, neměli jsme potřebu další kontroly, avšak až do okamžiku, kdy jsme chtěli dětem dopřát ten krásný zážitek z malých králíčátek. Protože chováme pro radost a ne ze šlechtitelských nebo finančních důvodu, dali jsme zkrátka Zlatěnku k Dukátkovi, protože nevěsta by měla jít za ženichem... Ouha. Dukátek se připlácl k zemi a Zlatěnka měla hody. Do rána chudáčkovi Dukátkovi vytrhala chlupů na jednu peřinu, ale stále měla převahu "holka". Začali jsme tušit zradu, ale stále doufali a věřili odborníkovi. A to až do okamžiku, kdy si Dukátek v menší klícce začal stavět hnízdo. Na stěhování bylo pozdě, Zlatěnka se roztahovala ve velké porodní kleci a o rozmnožování se vůbec nestarala. A tak jsme díky odborné konzultaci dospěli k tomu, že nám miminka porodil samec... Králíčátkům je už sedm týdnů a stále máme problém dětem vysvětlit, že Zlatěnka je on. Dochází k směšným situacím, kdy jdeme krmit a říkáme "Dukátku, ty jsi hezká holčina... Hodný, Zlatěnko, ty jsi šikovný kluk!"

Teprvě zpětně nám došlo, jaké štěstí jsme měli, když jsme v srpnu kamarádce hlídali papírovou králindu importovanou z Německa a určenou na chov, protože několik dní bydlela s naší Zlatěnkou... :-))) 

 

 Dukátek s šestitýdenními miminky

 

Lvíček kluk po mamince Dukátkovi má novou smečku - tři bílé královské pudly, hodnou slečnu Karolínku a její báječnou mamku

 

 

Černoušek klučík našel domov mezi morčátky u kamarádky v naší vesnici

 

 

Šedivá holčička zůstane u hodné slečny v domovské vesničce

 

"Zlatěnka 2" = Beruška - Kristýnčino nejoblíbenější králíčátko zůstane s námi doma

 

 

Maminka Dukátek (že to zní směšně?!)

 

 

 Zasloužilý tatínek Zlatěnka

 

 Naše Kikynka, která stále všechno překřikuje, občas i hezky zpívá!

 

Kajda vyplazující jazyk

 

Naše Kajda odpočívá...v dobách, kdy s námi žila v "posteli". Dnes už je z ní velká slečna a hlavní stan má na zahradě, kde je jí - vzhledem k vlčím předkům - přeci jen lépe

 

Náš sedmiletý pudlíček Brixík posilující se na další psí pošťuchování s Kajdou